životopis

 Bohumil Zemánek se narodil se 10.10. 1942 v Brně jako druhé ze tří dětí profesionálního vojáka, plukovníka Bohumíra Zemánka a jeho ženy Anny (roz. Veselá), která později proslula jako autorka fantaskních florálních kreseb, jež jsou dnes řazeny do zlatého fondu světového art brut. Roku 1948 rodina přesídlila z Moravy do Prahy.

V letech 1964-1970 studoval Bohumil Zemánek na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařském ateliéru prof. Karla Hladíka a doc. Jiřího Bradáčka. Už zde se formuloval jeho jednoznačný výtvarný názor, z nějž neustoupil do konce života. Lidská figura, stylizovaná do jakéhosi „lidového pratypu“, režírovaná do vzájemných interakcí, se pro něj stala prostředkem, kterým zhmotňoval povahové rysy člověka i společenské jevy. Jeho figurální plastiky provedené v pálené a často glazované keramické hlíně, jsou obdařeny svébytným, syrovým humorem. Někdy jsou kriticky sarkastické, jindy smířlivě shovívavé. Autor v nich sebeironicky opěvoval tělesnost v její kypré lenivosti, živočišnou poživačnost a blaho fyzického bytí.

Roku 1972 se Bohumil Zemánek oženil se svojí kolegyní z AVU, sochařkou a restaurátorkou Markétou Paurovou (*1945). Roku 1975 se jim narodila dcera Terezie.

Vedle sochařské tvorby se Bohumil Zemánek věnoval intenzivně restaurování kamenných plastik. Vzhledem k tomu, že jeho tvorba nebyla slučitelná se socialistickou kulturní politikou, před rokem 1989 téměř nevystavoval. Zásadních samostatných výstav se dočkal až tři roky před svojí předčasnou smrtí, roku 1993 ve Špálově galerii v Praze a v Moravské galerii v Brně a posmrtně - roku 2012 - na Novoměstské radnici v Praze.

Zemánek byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho dílo je řazeno do vlny Nové figurace a České grotesky, které znamenaly výrazný proud neoficiálního českého výtvarného umění  od 60. letech minulého století.
 

foto: Pavel Hudec Ahasver